Historie města

Navigace: » Město » Historie města

Od roku 915 patřila celá oblast Orlických hor mezi Kladskem a Litomyšlí českému knížecímu rodu Slavníkovců. V letech 996 až 1108 vlastnili toto území Vršovici, kteří podléhali českým knížatům z rodu Přemyslovců. Rod Vršoviců byl vyvražděn 27. 10. 1108. Do roku 1170 patřila celá oblast pánům z Hrabišic. Potom až do roku 1200 připadla Přemyslu Otakaru I., prvnímu dědičnému českému králi. V Jelení je uváděn dřevěný hrad, který stál v severovýchodní části dnešního náměstí a dvůr východně od něho. Dodnes se ulice v těchto místech jmenuje Dvorská. Jelení bylo součástí litického panství. Hrad Litice se poprvé připomíná v roce 1304, kdy ho Půta z Potštejna, příslušník rodu Drslaviců, postoupil králi Václavovi II. Před rokem 1316 král Jan Lucemburský zastavil hrad Litice Jindřichovi mladšímu z Lipé. Markrabě Karel sice po roce 1333 zástavu vyplatil, ale král Jan Lucemburský ho vyměnil s pány z Lichtemburka za hrad Lichnici. Poprvé se jako majitel Litic z tohoto rodu připomíná v roce 1353 Jindřich řečený též Hynek z Lichtemburka. V roce 1371 byl hrad Litice již majetkem Bočka z Kunštátu a od r. 1373 jeho stejnojmenného syna. Ten patřil na konci 14. stol. k odpůrcům krále Václava IV., zemřel v roce 1416 a Litice připadly jeho synovi Viktorinovi z Kunštátu a Poděbrad. Viktorin vlastnil též Náchod a Pardubice, ale jeho hlavním sídlem byl litický hrad. Od počátku husitské revoluce byl na straně Husových stoupenců. Byl i blízkým přítelem Jana Žižky z Trocnova. Proto již v roce 1421 byly Litice obléhány vojskem slezských knížat stojících na straně Zikmundově. Po Viktorinově smrti v roce 1427 zdědil litické panství jeho syn Jiří z Poděbrad a Kunštátu, pozdější český král. Po rekonstrukci dokončené v r. 1468 sloužil hrad Litice jako pevnost při vpádu uherského krále Matyáše Korvína v roce 1469 do Čech. V roce 1471 po smrti Jiřího z Poděbrad zdědili všechna jeho panství Jiříkovi synové. Ti se v roce 1472 o otcovské statky rozdělili, přičemž Litice připadly Bočkovi z Kunštátu. V listině popisující rozdělení dědictví ze dne 9. 3. 1472 je uvedeno i „zboží jelenské“. Boček z Kunštátu vše v roce 1483 postoupil svému bratrovi knížeti Jindřichovi Minsterberskému. Jindřich se válkami, které vedl ve Slezsku, zadlužil a 24. 10. 1495 prodal Litice Vilémovi z Pernštejna. Vilém je považován za nejušlechtilejšího panovníka z celé dynastie Pernštejnů, založil v okolí Jelení celkem 11 rybníků. Pan Vilém z Pernštejna zemřel 8. 4. 1521 v Pardubicích, majitelem panství se stal jeho syn Vojtěch, který zemřel 17. 3. 1534. Dědicem se stal jeho bratr Jan Bohatý a následně jeho syn Jaroslav. Jan i Jaroslav byli horlivými katolíky, lidem vyznávajícím bratrskou víru, kterých bylo všude hojně, nepřáli a v roce 1547 je Jaroslav ze svého panství vypudil. V roce 1555 se Jelení stalo městečkem, což umožňovalo volit obecní starší s právem policejním a dále právo veřejných trhů. V roce 1556 koupil část panství s Jelením Arnošt falckrabí Rýnský, arcibiskup solnohradský, ale záhy je začal rozprodávat, přičemž Jelení nabyl Přibík Beneš Sekerka ze Sedčic. Po jeho smrti Jelení koupil rytíř Heřman Varlich z Bubna a na Skášově. Kupní smlouva je ze dne 19. 10. 1573. Ve smlouvě je panství popsáno: „Vrchní Jelení městečko, ves Spodní Jelení s dědinami, lukami, lesy, rybníky, potoky, vodotočinami, mlýny, robotami atd.“ Kupní cena byla 8 200 kop míšenských grošů. Z dochovaného záznamu o řešení jeho sporu s panem Přibíkem Benešem Sekerkou o jednu krčmu je zřejmé, že v této době existoval pivovar a chmelnice (jeden farský pozemek je označován „stará ovocná a chmelná zahrada“). Zápis do Desek zemských je proveden až po vyřešení sporu dne 7. 6. 1577. Pan Heřman postavil na místě dřívějšího hradu dřevěnou tvrz, která stála až do roku 1817. Pan Heřman byl udatný, v tureckých válkách se stal polním maršálkem. Byl dobrý hospodář a své statky rozmnožoval. Dne 7. 6. 1590 koupil od Hertvika Zejdlice ze Senfeldu vsi Čičovou a Malou Čermnou. Jelení se stalo střediskem okolí. V roce 1600 začal pan Heřman z Bubna stavět na Horním Jelení kostel. Ze zápisu v zemských deskách v roce 1577 o koupi panství vyplývá, že v té době byl v Dolním Jelení kostel zasvěcený 14-ti sv. Pomocníkům (nejdůležitějším byl uváděn sv. Jiljí) se hřbitovem a zvonicí, ze které byly zvony s letopočty 1475 a 1484 přeneseny do nového kostela na Horním Jelení. Kostel v Dolním Jelení, podle letopočtů na zvonech, byl postaven za Jiříka z Poděbrad. Stál ještě v roce 1775, ale pro jeho chatrnost se v něm už pobožnosti nekonaly. Kostel v Horním Jelení byl dokončen v roce 1602, nebyl opatřen věží, dřevěná zvonice se nacházela až do roku 1851 při jeho severozápadní straně na okraji hřbitova. Dne 26. 3. 1602 zemřel pan Heřman, pohřben byl v kostele před hlavním oltářem. Podle pověsti mu pod hlavu byla dána kůže lva, kterého si přivezl z cest. Pověst o věrném lvu zrýmoval v roce 1836 Šimon Karel Macháček.

„Heřman z Bubna byl udatný pán, u svého krále na slovo vzatý,
kterýkoliv mu rozkaz dán, býval věrnému vladykovi, svatý.
Král jej vyslal s poselstvím i k Mouřenínu do dalekého kraje,
které hrozí plemenem zlým, kde vše divné se rodí a zraje.
Heřman všeliké bázně prost, projíždí tam pouště i lesy,
novou konaje myslivost, potvory dráždí, bije a děsí.
Jednou žena se za pardem, od komonstva se vzdálil svého,
kůň tu zarazí v běhu svém a hluk dopadá ucha i jeho.
Rychle tam bodá odkud ten řev, ač kůň se mu vzpouzí a brojí,
dojel a viděl, an zápasí lev se dvěma tygry v nerovném boji.
Jednomu na dva se pomoci má praví a dřevce se chopí,
a než dravstvo jej zaznamená, v tygra jednoho zarazí kopí.
Skočí z koně a vytasí meč, aby i druhou potvoru ubil,
Ale, než ji dohonil v seč, již lev ji svou tlapou byl zhubil.
I chvěl hřívou se zdvíhaje, obou tygrův a svou krví zbrocen,
vděčně k zachránci vzhlédaje k nohoum mu lehl jako by zkrocen.
Heřman se nad ním smiloval, obvázal mu opasem rány,
skočil na kůň a lev se bral stále za ním až do městské brány.
Kudy stopoval, po boku mu dlel, každý se divil průvodci tomu,
a když vladyka poselství zděl, následoval ho do Čech domů.
Hrdina miloval věrného lva, lev zase ochranitele svého,
okoušívali oba dva všeho dobrého spolu i zlého.
A když Heřman dokonal, aby na nebi odměny došel,
lev ten žalostí hrozně řval, nejedl, nepil, třetí den pošel.
Tam na Hořejším Jelení, kde rod z Bubna panoval možný,
kostelík k Boží slávě a cti stavěl a nadal náš vladyka zbožný.
Prostřed kostela sladce spí, lva kůže mu pod hlavu dána,
odpočívej tam v pokoji, tělo slavného českého pána.“

Majitelem panství se stal Mikuláš, bratr Heřmana Varlicha. Mikuláš neměl děti, dědicem ustanovil Jindřicha Jana, nejstaršího vnuka svého bratra Jindřicha. Dne 8. 11. 1629, ve výroční den bitvy na Bílé hoře, byl pan Jindřich Jan listem královským povýšen do stavu panského, do té doby byli jen rytíři. V roce 1644 byl povýšen do stavu hraběcího. Jindřich Jan zemřel v roce 1653, panství převzal František Adam Vratislav. Tento hrabě zemřel 2. 1. 1711, panství zdědil syn Antonín Ignác. Hrabě Antonín zemřel 8. 3. 1725, majitelem panství se stal jeho syn Antonín Vít. V roce 1787 byl na Horním Jelení založen pivovar. V tomto roce zemřel hrabě Antonín Vít. Po něm až do roku 1809 byl majitelem hrabě František Adam. Po jeho smrti byly Litice prodány, rodině z Bubna zbyly jen Doudleby a Jelení. Hrabě František Adam dne 9. 10. 1790 zrušil dvůr a rozprodal ve veřejné licitaci dvorské pozemky. V roce 1817 byla zbořena tvrz, v letech 1864 - 1866 byl postaven „na sádkách“ zámek.

Obec Horní Jelení od roku 1693 používala pečeť (až do roku 1830). Dne 16. 8. 1734 udělil císař Karel VI. Hornímu Jelení privilegia, povýšil městečko na městys. Rozhodnutím ze dne 27. 6. 1912 povýšil císař František Josef I. Horní Jelení na město. Naše město bylo jedním z 45 měst, kterým se v období od 31. 10. 1857 do 30. 4. 1935 této pocty dostalo. Ke dni 1. 1. 1921 byla k Hornímu Jelení připojena Miroslav, osada na západním okraji Horního Jelení se 32 domy a 196 obyvateli dosud patřící k Jaroslavi a s ní k panství Zámrsk. Osadu založil majitel Zámrsku Diviš Jeník, rytíř z Gamsendorfu. Dne 21. 7. 1810 vydal písemný dekret, kterým dovolil manželům Zachovým v části obce Jaroslav „u samého Jelení“ postavit dominikální domek. Domek postavili na rohu křižovatky v místech, kde do roku 1967 stála hospoda, jejímž posledním majitelem byl pan František Janeba (měla čp. 335, dříve Miroslav čp. 43). První zmínky o Jaroslavi a tvrzi v ní jsou z roku 1348, dále je v zemských deskách u roku 1399 zápis, že zeman Jaroslav z Borohrádku tvrz osvobodil od drancování lapků. Zemská vrchnost tento majetek dala panu Jaroslavovi za jeho vítězství. Odtud Jaroslavův dvůr, ve zkratce Jaroslav. V letech 1399 – 1413 je také připomínán Jan Pieskle z Jaroslavi. Z tohoto rodu pocházel také panoš Jaroslav, který se účastnil výpravy do Francie v době krále Jiřího z Poděbrad. Dochoval se jeho podrobný deník o průběhu cesty.

Dnešní město Horní Jelení má místní části - Dolní Jelení a Rousínov. Ty byly do roku 1960 samostatnou obcí s názvem Dolní Jelení. Do roku 1921 k ní patřila i Malá Čermná nad Orlicí se samotami Rybárna a Robotířka. Obec Malá Čermná leží na levém břehu řeky Orlice. Dnešní železniční stanice Čermná nad Orlicí na trati Choceň – Týniště – Meziměstí se původně jmenovala Korunka – Jelení, jelikož byla na katastru Dolního Jelení. V letech 1896 až 1921 byl používán název Čermná – Jelení. Při stavbě této železniční trati v r. 1871 byly poblíž stanice nalezeny popelnice z mladší doby lužické kultury.

O počátcích osady Rousínov nejsou známé žádné podrobnosti, existuje hypotéza, že existovala už při zřízení Vyšehradské kapituly. V roce 1672 existoval za Rousínovem „Pecní mlýn“, pálila se tam kolomaz – odtud název rybníku Pecák. V zachovaném soupisu robotní povinnosti z roku 1789 je v Rousínově uvedeno 7 domů. Obdobné seznamy obsahují na Horním Jelení 132 a na Dolním Jelení 50 domů.

Galerie osobností

Beer Vincenc, architekt a grafik v Praze.

Beutler Miloslav, význačný český sochař a medailér. Pohřben je v rodinné hrobce Dědičů na Horním Jelení, na náhrobní desce je jeho medaile s textem: „Můj drahý český národ neskoná – všechny hrůzy slavně překoná“. Chtěl vždy svým dílem sloužit, a proto tvořil hlavně medaile pamětní, inspirované událostmi historickými.

Černohorský Josef MUDr., lékař v Jelení v letech 1889 až 1925, první starosta Sokola v letech 1897 až 1925, starosta města v letech 1902 až 1907 a 1914 až 1919.

Haupt Bohumil, učitel ve škole v letech 1926 až 1960 (1937 až 1953 ředitel), starosta města v letech 1938 až 1945.

Hrnčál Antonín, učitel ve škole v letech 1883 až 1904, autor kroniky Horního Jelení, čestný občan Horního Jelení.

Janeba František, Ing., profesor průmyslové školy strojnické v Pardubicích. (†10.1.1975), v roce 1945 byl členem revolučního ONV v Pardubicích, v roce 1953 byl odsouzen na jeden rok do vězení v procesu s činiteli Bratrské jednoty baptistů, po propuštění pracoval v Potravinoprojektu v Pardubicích.

Janeba Josef, mistr houslař.

Janeba Julius, významný učitel obecné a měšťanské školy, všestranný osvětový pracovník a autor mnoha statí a článků o rodném městě, funkcionář DTJ, člen odbojové skupiny Obrana národa.

Jelenská Jiřina (vlastním jménem Vašků), v letech 1977- 1998 členka Klicperova divadla v Hradci Králové, potom s manželem, hercem Václavem Duškem byla až do smrti dne 27. 3. 2007 členkou Východočeského divadla v Pardubicích.

Kaplan Antonín, vyučený soustružník, potom herec, člen Národního divadla v Bratislavě, později působil v Košicích a na několika pražských scénách. Zbytek života trávil v rodišti.

Kaplan Karel, historik, od roku 1990 pracovník Ústavu pro soudobé dějiny AV ČR, od roku 1992 docent UK.

Kolářský Bohuslav, majitel místní vláknovny, 1907-14 první starosta města Horního Jelení.

Kolomojcev Alexandr MUDr, lékař v Jelení v letech 1935 až 1954.

Kotková Marie, MUDr., 1920-39 první žena-lékařka ve východních Čechách v dětském sanatoriu v Luži-Košumberku. Od roku 1939 pracovala jako dětská lékařka v Kosmonosech.

Marek Walter (původně Ladislav), pražský rodák, katolický kněz, zakladatel hudebního tábora v Horním Jelení, čestný občan města. K Hornímu Jelení, kde prožil svá dětská léta, má vřelý vztah. Významnými finančními částkami přispěl na opravu varhan, pořízení čtyř nových zvonů, opravu fary, pořízení obecního praporu a též pomáhá hradit nákladnou opravu kostela.

Martinec Emil, úředník ministerstva financí, celní odborník zejména na celní tarify.

Muzikant Norbert, učitel hudební výchovy, regionální sbormistr a dirigent několika pěveckých těles ve východních Čechách. On, manželka i jeho otec učili na Horním Jelení, v letech 1925-1939 byl sbormistr pěveckého sdružení Smetana a dětského sboru v Horním Jelení (oba tyto soubory založil). V letech 1926-1934 člen Pěveckého sboru českých učitelů. Po přestěhování do Vysokého Mýta byl v letech 1940 až 1980 sbormistrem pěveckého spolku Otakar.

Novák Jiří, profesor AMU v oboru hra na housle. Jiřího Nováka si Václav Talich vybral roku 1945 ještě jako studenta konzervatoře za koncertního mistra svého Českého komorního orchestru. V roce 1947 se Novák stal primáriem mladého Smetanova kvarteta, s nímž až do ukončení činnosti (1989) nahrával a sbíral ohromné úspěchy po celém světě. S kvartetem absolvoval přes 3000 vystoupení, z toho polovinu v cizině.

Pračka Ladislav, PhDr., astronom v Postupimi a Bambergu v Německu, od roku 1909 ve vlastní observatoři v Nižboru nad Berounkou. Kopule hvězdárny o průměru 5 m byla vybavena dvojitým dalekohledem o průměru 135 mm pro pozorování a 160 mm pro astronomické fotografování. Pračkova knihovna obsahovala více než 5000 odborných knih. PhDr. Pračka byl první, kdo v roce 1913 uveřejnil v časopisu Živa výzvu k založení astronomické společnosti, založena byla v roce 1917.

Schejbal Josef, Ing. Dr. Mont., vědecký pracovník v hutnickém a báňském průmyslu, který mu vděčí za propracování mechanicko-chemického způsobu úpravy rud. Mluvil osmi jazyky a byl celý život obdivovatelem svého rodiště.

Sirůček Antonín, katolický spisovatel a publicista, dopisovatel Hlasů katolického spolku a přispívatel Zábavné bibliotéky a Dědictví maličkých. Napsal povídku Sirotek z chudoby, ve které popisuje život na Horním Jelení v polovině 19. století.

Skopeček Jan, který dětská léta prožil na Horním Jelení, jeho manželkou byla Věra Tichánková.

Sokol Josef, učitel, autor několika učebnic, editor knih pro mládež, redaktor časopisu "Jarý svět" (zabýval se problematikou literatury pro mládež), čestný občan rodného Horního Jelení. Na škole v Horním Jelení je jeho pamětní deska od akad. sochaře Ladislava Šalouna s heslem: „Mládeže máme si vážiti jako nejdražšího skvostu svého.“ Sedm let navštěvoval dvoutřídní školu v Horním Jelení, studoval na nižší reálce, pak na učitelském ústavu v Hradci Králové, 1853–1860 učil v Kostelci nad Orlicí, pak do 1867 v Heřmanově Městci, dále na smíchovské průmyslové škole a od 1871 na vzorné cvičné škole při pražském učitelském ústavu. Činovník Besedy učitelské, a dalších spolků, s nakladatelem F. Šimáčkem založil časopis Jarý věk a knižnici Vlast a svět, redigoval časopis Škola a život. Hlásil se k radikálnímu křídlu mladočeské strany; 1885–1899 člen sboru pražských obecních starších, 1896–1901 poslanec v Zemském sněmu, 1891–1907 poslanec ve vídeňské říšské radě. Vydal: Stará kniha aneb Marná jsou úsilí bezbožných (1866), Bodlák a růže (1873), Zrnéčka do srdíčka (Padesát drobných mravoučných povídek pro útlou mládež, 1874), Jak vychovávat národ český (1883), Malému rozoumku (1885), Malým a větším (Básně a hry pro mládež, 1913) a další.

Teplý Stanislav, ministerský školní inspektor, znalec školských právnických otázek, autor početnice a měřictví pro měšťanské školy a vedoucí redaktor „Sbírky zákonův a nařízení školských“.

Uhlíř Lev, studoval právnickou fakultu a souběžně zpěv u Emila Buriana, operní pěvec, barytonista. Jmenoval se František a jméno Lev přijal při biřmování jako student vysokomýtského gymnázia V letech 1945-1947 trávil volný čas ve své chalupě čp. 22 v obci Medonosy na Mělnicku. Jeho dcera je Vendulka Kollertová-Uhlířová. Čestný člen zpěváckého spolku Smetana ode dne 17. 3. 1936.

Valach Vladislav, Doc. MUDr. CSc., profesor na Palackého univerzitě v Olomouci, v letech 1960-1974 vedl ústav patologie.

Vaniš František, JUDr., právník, rada politické správy, autor řady statí z oboru veřejného práva.

Žabka František, redaktor, spisovatel, autor knih "Rady do prázdninového batohu" (1979), "Sólo pro čas" (1992) a "Horní Jelení, město zdravé, město krásné, město zapomenuté - na 111 pohlednicích“ (1998).